aneb Západ Slunce na Titanu (na Jablonecké)
Druhý únorový pátek jsme se sešli v Lidových sadech. Začínaly jarní prázdniny, a to pro nás znamenalo jediné, vyrazit na Jabloneckou chatu a strávit týden uprostřed Jizerských hor. První výzvou bylo zvládnout cestu z Liďáků až nahoru na Jabloneckou chatou, což se podařilo na výbornou a po svačině a vybalování byl nejlepší čas zavrtat se do spacáků. Druhý den jsme se, v kontrastu oproti dobrodružné cestě, probudili do krásného zimního počasí. sluníčko jiskřící na sněhu nás akorát vybízejícího k první projížďce na běžkách a blbnutí venku.
Klidný start ale ještě v ten samý den rychle vystřídal začátek etapové hry, tentokrát na téma Západ Slunce na Titanu, která nás provázela až do konce výpravy. V rámci ní se z nás stali astronauti a astronautky ve službách NASA, pověření dodáním zásob na vzdálenou základnu v hlubinách vesmíru. V sobotu večer jsme se všichni, s pozvánkami na kosmodrom v ruce, sešli v kokpitu „naší lodi,“ abychom se připravili na start. Ještě chvíli po zahajovacím odpočtu se zdálo, že všechno jde podle plánu, jenže….“
Srážka s asteroidem způsobila nouzové přistání na Titanu, jednom z moha měsíců Saturnu. Naším úkolem se tedy v dalších dnech osvojit si dovednosti pro přežití v nehostinném prostředí (v tomto ohledu si Jablonecká chata s extraterestrickými tělesy občas nezadá) a získat součástky nutné pro opravu našeho plavidla, abychom se mohli pokusit odletět. V průběhu následujících dní jsme museli zmapovat okolí plné kráterů a měsíčních moří, vypěstovat si vlastní jídlo, zabránit rozšíření mimozemské nákazy nebo postavit komunikační satelitya vše vyvrcholilo střetnutím s mimozemským profesorem Vindim.
Kromě nástrah a výzev jsme intenzivně pilovali i své dovednosti na běžkách, družina Vlků si pod vedením Adama a Doubi dokonce osvojila základy bruslení. I naši mladší členové si vedli velmi dobře, takže brzy nikomu nedělalo problém vystoupat na kopec a následně ho sjet. Běžkařské úsilí vrcholilo v úterý, kdy se vyrazilo na celodenní výlet kolem Josefodolské přehrady. I když se vyskytly drobné potíže ve formě začínající oblevy a sněhu lepícího se na hrany lyží, tak se podařilo připravenou trasu projet. Zároveň s tajícím sněhem se krátila i naše výprava. Kromě záplavy her a lyžování jsme se věnovali i dalším zajímavým činnostem, například výrobě mapy hvězdné oblohy zachycující některá souhvězdí.
Příslovečným zlatým hřebem celé akce byla exkurze na stanici horské služby v nedalekém Bedřichově, kde jsme strávili hodinku nabitou informacemi. Největší zájem vyvolalo lavinové vybavení záchranářů. Pod dohledem jednoho z nich si ti nejodvážnější z nás dokonce vyzkoušeli, jak může hledání zavaleného nešťastníka vypadat. A najednou tady byl pátek, což znamenalo jediné nastal poslední den jarních prázdnin a čas zabalit si batohy, uklidit a vyrazit domů do Liberce. Cestu zpátky jsme si ještě zpestřili ježdíky, a brzy jsme byli zpátky v Liďákách, kde už na nás čekali rodiče, a tak už jenom závěrečný pokřik a plní zážitků jsme se rozešli.
Fojt a Adam